Český král a římský císař, nejvýznamnější český panovník (vítěz ankety Největší Čech). „Otec vlasti“ (toto přízvisko zaznělo poprvé při jeho pohřbu). Vyrůstal na královském dvoře v Paříži , na rozdíl od svého otce Jana Lucemburského však nekladl zájmy Francie nad potřeby českých zemí, které za jeho vlády zažily nebývalý rozkvět a významné postavení v rámci tehdejší Římské říše. Podporoval obchod a řemesla, vzdělanost a umění (sám patřil k nejvzdělanějším středověkým panovníkům, hovořil a psal plynně pěti jazyky).  Založil Nové Město Pražské, pražskou univerzitu (která později dostala jeho jméno) – první vysoké učení ve střední Evropě a řadu dalších významných staveb v českých zemích i jinde ve střední Evropě.

Teolog, filozof a pedagog, zakladatel světové moderní pedagogiky („Učitel národů“). Respekt v tomto oboru získal už za svého života, přestože šlo původně o „vedlejší produkt“ jeho filozofického učení. Za jeden z důvodů krvavých bojů v Evropě (třicetiletá válka) považoval to, že národy si nerozumějí, protože hovoří různými jazyky – proto se zaměřil na výuku jazyků (vytvořil velmi oblíbenou metodickou příručku „Brána jazyků otevřená“). Postupně obsáhl veškeré vzdělávání od malých dětí až po dospělost (řada spisů o teorii výchovy, didaktice, encyklopedická díla atd.).Jaké první definoval přesnou strukturu vzdělávacího systému, velký důraz kladl na výchovu a individuální přístup k žákům podle jejich schopností a povahy. Za hlavní principy považoval názornost, přiměřenost, soustavnost a systematičnost, aktivnost a zábavnost výuky. Jako poslední biskup české protestantské církve „Jednota bratrská“ strávil většinu svého života v exilu, setkával se s předními evropskými panovníky, učenci i umělci.

Objevitel zákonů dědičnosti a zakladatel genetiky, polyhistor (teolog a pedagog, matematik, biolog, meteorolog a národohospodář), mnich, později opat augustiniánského kláštera v Brně. Právě v tamní zahradě provedl v letech 1856-1863 rozsáhlou sérii křížení různých odrůd hrachu a vyvodil základní principy dědičnosti – ty veřejně prezentoval v roce 1865 v Brně a o rok později publikoval. Jeho průlomová zjištění byla ovšem oceněna až po několika desítkách let, kdy jim popsaná zjištění byla pojmenována jako Mendelovy zákony dědičnosti.

Hudební skladatel období vrcholného romantismu, nejhranější český skladatel ve světě. Ve své bohaté symfonické, koncertantní, operní, oratorní i komorní tvorbě nenásilně a originálně uplatnil českou melodičnost v evropském hudebním myšlení druhé poloviny 19. století. Stejně tak dokázal při svém tříletém pracovním pobytu v USA (přijal nabízené místo ředitele nově založené národní konzervatoře v New Yorku) využít jako silný inspirační zdroj afroamerickou a indiánskou hudbu. Už za svého života získával celou řadu poct a ovací, přátelil se s dalšími významnými skladateli (J. Brahms, H. von Büllow, G. Mahler ad., kteří uváděli jeho skladby), císař František Josef I. jej povýšil do šlechtického stavu.

Vědec a politik, jeden z hlavních tvůrců Československa a první čs. prezident. Ač z chudé rodiny, vystudoval TGM (běžně užívaná zkratka jeho jména) gymnázium a později i filozofii na univerzitě ve Vídni, kde také sám učil, pokračoval na Univerzitě Karlově v Praze. Zapojoval se do společenského dění, publikovali v odborném i denním tisku, své vědecky podložené názory hájil i proti nenávistnému veřejnému mínění (spor o Rukopisy, hilsneriáda). více se Založil vlastní politickou stranu, jako poslanec Říšské rady podal návrh na zřízení druhé české univerzity v Brně. Během první světové války usiloval v exilu (spolu s dalšími osobnostmi) o vznik samostatného státu, publikoval i svoji vizi sjednocené Evropy. Postupně získával podporu rozhodujících politiků, včetně amerického prezidenta W. Wilsona, jehož přesvědčil o nutnosti rozbít Rakousko-Uhersko a radil mu i ohledu postojů k bolševickému Rusku. Prezidentem byl zvolen celkem čtyřikrát, úřad vykonával až do svých 85 let, kdy abdikoval ze zdravotních důvodů.

Významný český malíř a grafik, působící řadu let v Paříži a USA. Náhodná zakázka na divadelní plakát ho v pětatřiceti letech prakticky přes noc proslavila, jeho výrazná symbolická a dekorativní kresba se stala neodmyslitelnou součástí světové secese, doslova chrlil obrazy a návrhy pro interiéry, užitkové předměty a šperky. Originály i reprodukce jeho tvorby zná nejen odborná veřejnost i v dnešní době a jeho rukopis inspiroval umělce několika generací.

Jeden z nejúspěšnějších a ve světě nejznámějších českých podnikatelů, „král obuvi“, který z malé ševcovské dílny vybudoval celosvětové obuvnické impérium s továrnami ve více než padesáti státech čtyř kontinentů. Jeho firma boty nejen vyráběla, ale také prodávala (obchody Bata lze dodnes potkat i v těch nejexotičtějších zemích), měla vlastní elektrárnu, dopravu i propagaci (filmové ateliéry). Hlavní sídlo firmy – Zlín – se Baťovou zásluhou ve 20. letech proměnilo v moderní „zahradní“ město s kvalitním bydlením i pro dělníky a nadstandardním školstvím a zdravotnictvím, inicioval a prosadil řadu především dopravních projektů, které byly přínosem pro celé prvorepublikové Československo.

Německy píšící spisovatel žijící v Praze, za svého života téměř neznámý (většina děl vyšla až posmrtně), dnes považovaný za jednoho z nejvýznamnějších autorů 20. století. Byl úředníkem pojišťovny, ovšem tato práce jej příliš nenaplňovala, přestože byl kolegy i nadřízenými hodnocen kladně. Sám žil poměrně asketickým životem, což se týkalo i vztahu se ženami, ve společnosti byl však oblíben jako zábavný a citlivý člověk. Všechny tyto skutečné i zdánlivé rozpory se odrážejí i v jeho díle – románech Amerika (Nezvěstný), Proces a Zámek a četných povídkách a novelách. V nich často pocit společenské izolace a vyřazenosti na jedné straně ostře konstrastuje s humorným až groteskním dějem, který ovšem obvykle končí tragicky.

Český spisovatel, prozaik, dramatik a novinář, přední osobnost kulturního a společenského života v meziválečném Československu, jeden z nejpřekládanějších českých spisovatelů. Je autorem několika desítek knih (některé jsou souborem jeho bohaté novinářské tvorby) a několika dramat, v nichž uplatňoval především svoji celoživotní víru v „dobro v obyčejném člověku“, současně však varoval před zneužitím moci a techniky (romány Krakatit, Válka s mloky, dramata R.U.R., Bílá nemoc – bývá řazen k zakladatelům moderní sci-fi literatury). Pro mnoho lidí byl symbolem první republiky, poté, co Československo v předvečer druhé světové války muselo odstoupit nacistickému Německu svá pohraniční území, se stal hlavním terčem nenávistné kampaně, která zřejmě uspíšila jeho smrt (celkové vyčerpání organismu po současně prodělané chřipce, zánětu ledvin a zápalu plic).

Český chemik, vědec a vynálezce v oblasti makromolekulární organiky, světové proslulosti dosáhl především zdokonalením gelových kontaktních čoček a objevem umělého polyamidového vlákna – nylonu. K chemii se přitom dostal vlastně náhodou, původně chtěl totiž studovat strojní inženýrství, ale jeden z kamarádů mu to rozmluvil. Textilní nylonové vlákno vytvořil ve Výzkumných chemických dílnách firmy Baťa v pouhých 27 letech, fenomenální objev gelových kontaktních čoček, který doslova změnil svět, dokončil po téměř desetiletém výzkumu v roce 1963 na půdě Akademie věd. Zatímco ve svobodné společnosti by mu vynález zajistil pohádkové bohatství, v komunistickém Československu se kvůli politickým postojům dostal na černou listinu a stát se raději vzdal platných patentů a astronomických částek v dolarech, než aby byl tento vynález spojován se jménem určeným k zapomnění.

Český atlet – běžec na dlouhých tratích, držitel čtyř zlatých a jedné stříbrné olympijské medaile, vytvořil 13 světových rekordů. Světově proslulým se stal na LOH 1952 v Helsinkách, kde zvítězil v běhu na 5 a 10 kilometrů a v maratonském běhu (současně ve všech disciplínách vytvořil světový rekord), což už se nikomu dalšímu nepodařilo. Na téže olympiádě získala zlatou medaili v hodu oštěpem i jeho manželka Dana. Zátopkův život zrcadlí paradoxy období komunistické totality – v 50. letech byl jako sportovec a důstojník z povolání prominentem režimu (navíc tajně spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou), po roce 1968 byl vyhozen z armády a musel těžce pracovat.

Česko-francouzský spisovatel, básník, dramatik, prozaik a esejista, patří k nejpřekládanějším soudobým českým autorům. Na začátku své literární dráhy patřil k prominentním autorům komunistického režimu, jeho ideje ale definitivně odmítl po násilném ukončení Pražského jara, stejně tak se ale ještě před emigrací do Francie rozešel s hlavním proudem domácího disentu a jeho vztahy s rodnou zemí zůstávají dodnes poněkud kontroverzní (mj. desítky let nepovoloval překlady svých francouzsky psaných děl do češtiny). Mezi jeho nejznámější díla patří Žert, Směšné lásky, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost a dramata Majitelé klíčů a Jakub a jeho pán.

Česko-americký filmový režisér a scenárista. Jako jeden z nejvýraznějších představitelů nové československé filmové vlny se získal respekt i v zahraničí (první ocenění získal na prestižním festivalu v roce 1964), zanedlouho byl jeho film Lásky jedné plavovlásky nominován na Oscara, stejně jako následující film Hoří má panenko. Začátkem 70. let odešel Forman do USA, kde svůj talent naplno rozvinul a jim režírované filmy posbíraly celou řadu Oscarů a dalších prestižních ocenění (zejména Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy, Ragtime, Amadeus, Valmont, Lid vs. Larry Flynt, Goyovy přízraky).

Dramatik, disident a politik, poslední prezident Československa (1989–1992) a první prezident České republiky (1993–2003), významný symbol společenských změn u nás i v zahraničí. Jako dramatik i politik na sebe výrazně upozornil už v 60. letech, po potlačení Pražského jara nesměl publikovat a veřejně působit (už v 50. letech měl ztíženou situaci kvůli svému „buržoaznímu“ původu). Stal se jedním z čelných představitelů Charty 77 a dalších občanských iniciativ, pro zahraničí se stal hlavním představitelem čs. disentu, rozhodující roli sehrál během Sametové revoluce. Pro západ se stal (spolu s Lechem Wałęsou) symbolem návratu východoevropských zemí k demokracii. Doma ale některá jeho rozhodnutí a postoje vzbuzovaly u veřejnosti i jeho bývalých kolegů z disentu kontroverzi (rozsáhlé amnestie a některé sporné individuální milosti, postoje k sudetským Němcům, bombardování Jugoslávie apod.). 

Česko-americká profesionální tenistka, jedna z nejúspěšnějších tenistek všech dob v dvouhře i čtyřhře (z téměř patnácti set zápasů ve dvouhře prohrála 219, ve čtyřhře je poměr 747–143). Tenis začala hrát pod vedením svého nevlastního otce a brzy se dostala do čela juniorských žebříčků a reprezentovala Československo i v zahraničí. Po US Open 1975 požádala v USA o tamní občanství, během několika týdnů získala zelenou kartu a začala reprezentovat Spojené státy včetně olympiády v roce 2004. Do tenisové Síně slávy byla uvedena v roce 2000, šest let před oficiálním ukončením své profesionální kariéry, nadále působí jako trenérka.